Včera jsem dostala nádhernou kytici. A jak jsem si ji tak prohlížela, došlo mi, že láska je vlastně něco strašně zvláštního. Každý ji vnímá jinak. Pro někoho je to vášeň, motýlci v břiše, pro jiného klid a jistota. A někdo si teprve hledá cestu k tomu, co pro něj láska vlastně znamená.

Láska totiž není jen o tom, jestli máš vedle sebe někoho na Valentýna. Není to jen o romantických večeřích, růžích a dárcích. Je to pocit, který můžeš prožívat v tisíci různých podobách - k rodině, k přátelům, ke svému mazlíčkovi.. ale hlavně k sobě.

Láska není samozřejmost. Když ji máme, měli bychom si ji vážit a pečovat o ni, ať už je to láska k partnerovi nebo třeba k sobě samým. Protože když ji bereme jako samozřejmost, může nám snadno proklouznout mezi prsty. A někdy si to uvědomíme až ve chvíli, kdy už je pozdě.

Hodně lidí si myslí, že být single znamená být sám. Ale víš co? To není pravda. Můžeš být single a přitom mít kolem sebe tolik lásky, že ti ji budou ostatní závidět. A stejně tak můžeš být ve vztahu a cítit se osamělejší než kdy předtím. Všechno je to o tom, jak se cítíš uvnitř. Ne o tom, co od tebe očekává okolí.

Někdy bolí. Někdy je komplikovaná. Někdy si myslíš, že už nikdy nikoho nebudeš milovat tak, jako předtím... a pak tě život překvapí. Ale i když bolí, vždycky nás něco naučí. A pokud jsme ochotni se učit, nakonec vždycky zjistíme, že láska je v nás. A že nejdůležitější je naučit se milovat sami sebe.